Autem skrz jihozápad USA: Část druhá

V Kanabu jsme vstali kolem šesté ráno a natěšeně jsme se vydali směrem k blízkému národnímu parku Zion. Původně jsme si přáli vyšlápnout hike na Angels landing, který není pro žádné bábovky trpící závratěmi. Osud nám ale moc nepřál. Kvůli silnému turistickému zájmu je vstup na dříve běžně dostupný Angels landing od dubna 2022 omezen. Musíte se přihlásit do loterie a doufat, že vám to klapne. Když to neklapne měsíc předem, pro pár lidí je ještě mini loterie den předem. Ta se uzavírá ve tři hodiny odpoledne a do šesté večerní víte, zda můžete druhý den na výšlap nebo ne.

Zion Canyon Overlook Trail

Jako alternativu jsme si proto vybrali prozatím otevřený 11 kilometrů dlouhý výšlap na jinou oblíbenou vyhlídku Observation point. Trvat to mělo tam i zpět 3 hodiny, což jsme si ale nakonec neověřili, protože jsme 500 metrů před parkovištěm zapadli v bahně. Cesta byla celou dobu pohodová a suchá a náhle se těsně před cílem v ďolíku objevily nánosy bahna. Dokud by to přes poledne neuschnulo, zpět by to nevyjela ani pořádná čtyřkolka. Profesionální odtah tam jezdí denně, ale ceduli tam zatím nedali. Zdrželi jsme se odtahem dobré tři hodiny a vyplázli tomu zkušenému a usměvavému pánovi 350 dolarů na ruku. Vlastně jsme byli tak rádi, že můžeme jet dál, že jsme na to ještě ten den s přehledem zapomněli. Stres to tedy ale byl!

Bez signálu v bahně

Kvůli zdržení jsme si dali už jen hodinovou procházku na Canyon Overlook Trail, kde jsme aspoň částečně nasáli barvy a atmosféru neskutečného Zionu. Pak jsme celým parkem projeli a zastavili se v údolí v turistickém centru na oběd. Najíst se (bohužel velmi nezdravého tuctového jídla) pod zeleno-oranžovými skálami bylo dechberoucí. V údolí se dá zaparkovat jen na jednom velkém parkovišti, ale jezdí tam autobus, který vás kolem říčky rozveze na začátky různých trailů, nebo do jiných středisek, kde můžete prozkoumávat park i pokud jste fyzicky indisponováni a výšlap nepřipadá v úvahu.

Zion National Park

Kolem čtvrté hodiny odpolední jsme pak dorazili do Las Vegas, kde jsme se ubytovali v hotelu OYO v části u Vegas Stripu. Unavenost jako by hned při příjezdu odplula a my dostali z místní atmosféry energetickou injekci. Dali jsme si rychlou sprchu, pěkně jsme se oblékli a vyrazili si na procházku po té hříšné ulici. Přestože bylo víc než 40 stupňů, prošli jsme ji celou, zašli si na večeři a pak i na show Cirque du Soleil s názvem Michael Jackson ONE. A protože to tam bylo úžasné, více vám o městě hříchu napíšeme ve zvláštním článku.