Cesta kolem světa: Magické Galapágy
Přestože jsme měli nadstandardně vysoká očekávání, stejně nám tato doslova pravěká destinace u rovníku sebrala dech. Po pevnině Severní Ameriky to byla velká změna. Neuvěřitelně exotické tyrkysové barvy oceánu, obrovské kaktusy a živočichové, které svět neviděl.
Už cestou z letiště Terka vykřikla, když z autobusu zahlédla velkého oranžového leguána číhajícího u silnice. A to se zdálo, že na opuštěném ostrově Baltra nic nežije. Barvy Galapág nás od prvního okamžiku natolik okouzlily, že jsme místním obyvatelům odpustili i nesmyslný systém v dopravě. Složitější už to tam totiž snad být ani nemůže. Popíšeme vám to detailně v článku „Jak se dostat na Galapágágy“.
Nechtěli jsme to cestování přepálit, a proto jsme si při našich časových možnostech zvolili jen dva ostrovy Santa Cruz a San Cristobal. Na Isabelu se budeme muset zajet podívat ještě jindy, ale zpětně jsme rádi, že jsme si zvolili tuto jednodušší variantu. Pokud máte dovolenou věnovanou jen Ekvádoru a Galapágám, doporučujeme si projet všechny tři ostrovy. My jsme při naší dlouhé cestě kolem světa byli kapku unavení.
První ubytování jsme si vybrali v Puerto Ayora přibližně za 80 dolarů na noc. Měli jsme skromný pokojíček se slabým proudem vlažné vody, ale zato překrásný výhled z terasy do přístavu. Puerto Ayora nás přímo uhranulo. Na třídě Charlese Darwina se téměř denně koná malý rybí trh, kde si vedle autobusové zastávky můžete koupit čerstvé ryby, ale především se tam pokochat obřími pelikány. Jsou navyklí, že dostanou odřezky z ryb, takže tam pravidelně přilétají. Jejich krmení je naprosto neuvěřitelným zážitkem, který nesmíte minout.
Na tomtéž místě je denně i bezpočet lachtanů. Na břehu se běžně líně válí, zato pod vodou jsou velmi aktivní a mrštní plavci. Obzvlášť vtipní jsou, když se na zastávce povalují na lavičkách a vypadají jako místní opilci. Většinu času se chovají jako mokří pejsci. A rozhodně není vhodné na ně sahat. Jsou hraví a tuliví, ale při horší náladě se můžou snadno ohnat. Kolem hlavní třídy se pohybuje i velké množství leguánů mořských.
Při pěkném počasí jsme se vydali na výlet do Tortuga Bay (želví zátoky), kde byly velké vlny a doporučení nekoupat se. Prý je to tak často. Ani želvy jsme v zátoce nespatřili, ale místo toho jsme si užili místní Tereje modronohé, kteří vypadají jako šedé husy s dlouhým zobákem a bledě modrými nohami. Stejně tak nás na následující pláži za Tortuga Bay pobavil připlavší malý lachtan, který si přišel jako pes očichat nohy pár turistů a pak si odpočinout do stínu.
Skutečně splněným snem však bylo především plavání v malé laguně s tmavými mořskými leguány. Tento druh najdete jen na Galapágách a je naprosto úžasné ho pozorovat. Lehce nemotorně se jako pomalé ještěrky pohybují na souši, naprosto elegantně svými tlapami s drápy a vrtícím se ocasem plavou ve vodě. Do vody chodí hledat zelené řasy na potravu. Lidé leguány vůbec nezajímají. Nejsou vůbec agresivní, vlastně je spíš musíte překračovat. Doporučená vzdálenost je 2 metry, ale většinou můžete pohodlně i mnohem blíže.
Oproti Americe byly Galapágy perfektně liduprázdné. Minimum turistů nám bylo příjemné jak ve městě, tak i na plážích a místních atrakcích. Toto souostroví je zcela jistě místem, kam bychom se jednou rádi vrátili. Na náš bucketlist jsme si proto přidali týdenní potápěčskou plavbu na ostrovy Darwin a Wolf. Snad se tam třeba na stará kolena ještě dostaneme.
