Jak se dostat na Galapágy
Na Galapágy se jezdí celoročně. Nacházejí se ovšem na rovníku, a proto nás hodně překvapilo, že počasí tam není tropické. Teplotní rozptyl je na Galapágách během roku téměř mizivý. Od ledna do června je tepleji, zpravidla do 30°C. Od července do prosince jsou teploty lehce níže, ale neklesají pod 20°C. I potápění je možné celoročně, záleží jen na aktuálním počasí.
Pokud se pro výlet na toto magické místo rozhodnete, musíte se kouknout nejprve na letenky. Celé souostroví je národním parkem, proto tam platí přísná pravidla a je tam omezený počet turistických letů. Lze se tam dostat pouze z měst Quito a Guayaquil, a to jihoamerickými leteckými společnostmi Avianca nebo Latam. Zkusili jsme během naší dlouhé cesty obě společnosti a obě jsou podprůměrné, takže si moc nevyberete.
Obzvlášť u společnosti Avianca vám ale doporučujeme zkontrolovat si při nákupu letenek, že máte v košíku ty správné. Prodávají se totiž dvoje, pro občany Ekvádoru jsou letenky téměř o polovinu levnější než pro všechny ostatní pasažéry. Napsané je to ale při nákupu velmi nevýrazně, takže se tento omyl na letišti řeší neustále. K odbavení pak musíte fyzicky a na osobu za letenku doplácíte $150, což je nepříjemné překvapení pro vaši peněženku, a navíc stres z nedostatku času na přepážce.
Co se týče odletu z Quita, dělali jsme si sice i jakousi doporučovanou „před-registraci“ pro cestu na Galapágy na oficiálních ekvádorských stránkách. K ničemu to ale nebylo, takže se tím nemusíte stresovat. Úplně postačí, když v Quitu dorazíte na letiště 3 hodiny před odletem a vystojíte si frontu. Nebo spíš fronty. Musíte si nechat speciálně zkontrolovat kufry k odbavení – dají vám na ně pásku. Dále si musíte vystát frontu na registrační kartu TCT za administrativní poplatek $20.
Když jste dva, nemusíte stát stejnou frontu. Jeden může s pasy, číslem letu a penězi čekat na TCT karty a druhý může jít na kontrolu kufrů. Teprve potom následuje check-in a odbavení zavazadel. Po příletu na ostrov Baltra vás bude čekat fronta na pasovou kontrolu a poplatek $100 na osobu za vstup do národního parku Galapágy. Pak se z první řady podíváte na namátkovou psí kontrolu všech zavazadel, a teprve potom si budete moci pro svůj kufr dojít.
Doprava z letiště je jeden velký zážitek. Komplikovanější to totiž snad být ani nemůže. U budovy letiště si ve stánku koupíte za $5 lístek na autobus přes ostrov k přívozu. Cesta lehce vyprahlou krajinou trvá tak 10 minut. U vody vám personál zavazadla automaticky přehází na přívoz a vy si přestoupíte na loď, kde zaplatíte kapitánovi $1 za dvě minuty jízdy na ostrov Santa Cruz. Hned po vylodění si můžete koupit buď za $10 jízdenku na bus do Puerto Ayora nebo za $25 taxi. Ideální volbou je, když se vám na lodi povede domluvit s jiným párem a náklady na taxi si tak podělíte.
Na cesty po ostrově je ideální si vždy den předem domluvit taxi a shodnout se s řidičem na ceně. Cesta na jiný ostrov je poměrně nepříjemná a zabere vám půl dne. I proto jsme byli rádi, že jsme vynechali Isabelu a jeli jen na San Cristobal. Vždy si den předem kupte lístek na loď. Když to koupíte v přístavu bez zprostředkovatele (cestovní agentury) bude vás jednosměrná cesta na San Cristobal stát $30. Dát za loď $120 nám přišlo opravdu drahé. Navíc byla doslova narvaná a i na klidném moři šíleně houpavá. Cesta zabrala dobré 2 hodiny a v průběhu kolem nás zvracela většina pasažérů, tedy hlavně turisté. Připravte si pytlíky.
Při cestách na Galapágách se také připravte na platbu lodním taxíkům. Je to zavedená tradice, že na loď se bez nich nedostanete. Přestože je většina lodí stejně velkých jako lodní taxi, nemají právo přirazit k molu. Musíte tedy vždy nejprve nastoupit do taxíku, zaplatit mu $1 a za pár desítek metrů přestoupit na moři z lodi do lodi. Je to postavené na hlavu, ale zatím s tím nikdo nic neudělal.
Nejvíc nás překvapilo, že taxikáři jsou soukromníci a národní park z této komedie vlastně nic nemá. Když vezmete, že taxikář veze 15 turistů pouhých 20 metrů na loď, tak si zhruba za 3 minuty si vydělá $15. Přitom potřeba by taxík vlastně vůbec nebyl, kdyby každá loď měla na chvilku povolení přirazit k molu. Zkrátka a dobře, připravte si jednodolarovky.
