Cesta kolem světa: Na vrchol Machu Picchu

Machu Picchu, incké město v peruánských Andách je snem mnoha cestovatelských duší. A právem! Když se před vámi zvedne ranní mlha a město se odhalí, můžete na tu krásu zírat několik hodin téměř bez dechu. Sepsali jsme pro vás inspiraci, jaký den jsme si na Machu Picchu udělali my.

V první řadě vám poradíme, abyste si v Cuscu dali alespoň dva pohodové dny na aklimatizaci. Cusco leží v nadmořské výšce kolem 3 400 metrů. Pokud tedy letíte například od moře, nemusí vám být po příletu úplně dobře. My jsme se do Cusca vydali z Galapág a po několika zdlouhavých mini letech přes Jižní Ameriku, jsme si během první noci odbyli poměrně nepříjemnou výškovou nemoc. Projevilo se to nevolností, malátností a silnou únavou.

Na Machu Picchu se z Cusca dostanete autem nebo vlakem. My jsme neměli času zrovna nazbyt, takže jsme si k návštěvě Machu Picchu už žádnou další památku přidávat nemohli. Vlak, který jede rovnou do města Aguas Calientes, byl z toho důvodu jasnou volbou. Můžete to ponechat náhodě, ale většinou je jistější koupit jízdenky hodně dopředu. K dispozici jsou tři typy vlaků, my jsme jeli tím nejlevnějším.

Jízdenky na vlak na srpen jsme kupovali v květnu a stejně už byly některé vlaky vyprodány. Nejlevnější zpáteční jízdenka Cusco – Aguas Calientes (Machu Picchu) vyšla na $130 na osobu. Cesta trvá přibližně 4,5 hodiny. Proto jsme jeli vlakem hned ráno v 7:30. Odpoledne jsme si chtěli užít atmosféru horského městečka pod Machu Picchu, což vřele doporučujeme každému.

Nádherné město Aguas Calientes se sice nachází o celých 1 400 výškových metrů níže než Cusco, když ovšem lezete na vrchol hory, je třeba zvážit svoje síly. Do inckého města vás vyveze autobus, takže procházku tam lze zvládnout i v důchodovém věku. Pokud ale chcete vidět město shora, musíte vylézt z 2 400 metrů do 2 700 metrů, a to je na nejištěných kamenných schodech s nižším obsahem kyslíku v ovzduší řádná dřina. Ve 2 500 metrech nad mořem je totiž ve vzduchu o 27 procent kyslíku méně oproti hladině moře. A to už při námaze poznáte.

Tiket na vstup do areálu Machu Picchu jsme kupovali společně s vlakem, aby nám to k sobě pasovalo. Když koupíte jedno a druhé si necháte na později, může se celkem snadno stát, že na vás vstupenka/jízdenka nezbyde a budete muset improvizovat. Na srpen 2022 byly v prodeji vstupenky pouze na základní okruh (Circuit 3), nebo na základní okruh s výstupem na Waynapicchu (Circuit 4).

Protože jsme chtěli vidět město shora, vybrali jsme delší trasu s výstupem na Waynapicchu, kterou můžete najít i pod názvem Huayna Picchu. Vrchol hory je v nadmořské výšce 2 693 metrů, takže výšlap už nedoporučujeme kombinovat s dvouhodinovou túrou z Aguas Calientes na Machu Picchu. Stejně bychom museli vyjít z Aguas Calientes nejdéle ve 4 ráno.

Tiket na okruh Circuit 4 vyšel na $56 na osobu a koupili jsme si ho hned na šestou hodinu ránní, abychom si město užili v co nejmenší skupině lidí. Vstup na Machu Picchu sice není časově omezen, takže vás nikdo nevyhodí. Na druhou stranu tam ale budou každou hodinu přibývat turisté. Lístek na ranní autobus stačí koupit den předem hned u zastávky odkud jezdí.

Náš velký den začal vstáváním ve 4:45. V 5:10 už jsme stáli obrovskou frontu na autobusové zastávce, odkud v 5:30 vyjížděly první autobusy. Nevěřili jsme tomu, ale i když jsme se vešli až do čtvrtého autobusu, byli jsme u vstupu do inckého městečka těsně po šesté ranní. Plynule jsme se tak přesunuli do fronty na Circuit 4. Tady doporučujeme dát si pozor, ať nestojíte špatnou frontu.

S výběrem času jsme udělali náramně dobře. Za mlhy jsme si incké město prošli, vyfotili si místní lamy a nasáli temnější ranní atmosféru. Pak jsme se kolem půl osmé vydali šplhat na Waynapicchu. Výstup nám zabral přibližně 50 minut a za celou dobu nás předešly jen dva páry. Přiznáváme, že šlapat tři čtvrtě hodiny do obřích kamenných schodů nám dalo zabrat. Zpotili jsme se na maximum, takže víme, že vrstvení oblečení je pro tuto aktivitu úplně ideální. Obzvlášť proto, že nahoře pak budete chtít chvíli zůstat.

S velkou pokorou jsme vděční, že se nám asi v půl desáté zvedla ranní mlha a horské město se nádherně odhalilo. Byl to životní zážitek. Kazili ho snad jen místní průvodci, kteří hlasitou a příšernou angličtinou otravně vyprávěli historické zajímavosti svým klientům. Zároveň kontrolovali, aby nikdo nešel za značení a všechny dost nepříjemně napomínali. Spousta turistů si chtěla na vrcholu udělat fotky pomocí stativů, což je zakázáno, aby lidé prvoplánově neměli možnost vytvořit dostatečně kvalitní komerční fotografie.

Pokud byste průvodce přece jen chtěli, můžete si ho vzít v ranní frontě na autobus. Sazbu měli kolem $40 až $50 na den. Varujeme jen před tím, že s průvodcem se často ani nevyfotíte na nejlepších místech, protože jsou tato místa za páskou. Budete nuceni jít plynule a nezastavíte si tak úplně na místech, na jakých byste chtěli. Mezi průvodci jsou určitě i výjimky, ale najít ji nebude lehké.

Faktem je, že nejhezčí photo-pointy jsou často za symbolickou páskou, i přesto že jsou relativně bezpečné. Naopak při výstupu nahoru jsou některé pasáže vyznačené stezky naprosto bez zábradlí u obrovského srázu dolů. Tam nám to připadalo nebezpečné velmi a páska tam nebyla vůbec. Pořád jste prostě v Jižní Americe a je třeba používat selský rozum a dbát vlastní bezpečnosti. S nikým se ale rozhodně o pravidlech nehádejte. Mohla by vás čekat pokuta za nedodržení podmínek vstupu.

Jízdenku na cestu zpět jsme měli koupenou na ten samý den těsně před pátou hodinou odpoledne. Ubytování nám v Aguas Calientes tedy stačilo jen na jednu noc. Vybrali jsme si pohodlný hotel blízko autobusové zastávky, který stál přibližně 1 100 českých korun. Na brzké starty byli v hotelu zvyklí, takže check out byl bezproblémový i v pět ráno, a dokonce nám sebou zabalili i snídani.

Věříme, že každý zážitek z Machu Picchu je jiný a zcela jistě velmi intenzivní. Přejeme vám proto při výletu co nejméně lidí a nádherné počasí. Hlavně už se rozhoupejte a vyrazte tam dříve, než bude nutné najmout si průvodce povinně. Ty časy se totiž neúprosně blíží.